O mlýnu

Mlýn v Městečku.

O historii mlýna v Městečku není příliš mnoho zpráv. Mlýn byl postavený někdy na konci 17. století jako panský mlýn, který patřil k panství Pyšely.

Nejstarší podrobný zápis o tomto mlýnu je v odhadu Pyšelského panství z 19. října 1717, zapsaný v Deskách zemských velkých, na foliu A26/b a A27/a, kde se píše "mlejn ve vsi Městečku na řece Sázavě má dvoje složení. Mlynář platí ročního nájmu 114 zl. na místo krmení dvou vepřů     14 zl., dohromady 128 zl., z toho se sráží na opravu mlejna 32 zl., zůstává 98 zl.“ Pila při tom mlýně byla ohodnocena na 28,5 zl. Mlynář měl povinnost 4 dny pěší roboty o žních.

 V Josefském katastru z roku 1789 je uvedeno: „Mlejn zakoupený, Martina Brejly, panství Pyšelům poddaný“.

V roce 1713 je jako majitel uvedený Jan Jindřich z Bessingen, kterému patřilo celé Pyšelské panství včetně v Městečku. Mlýn tedy měl svého majitele, jenže ten nebyl mlynář a tak mlýn mlynářům pronajímal. 

Majitelé, pokud jsou mlynáři, melou sami. Mlynáři byli Bitzanovi, Anna Bitzanová (1795 – 1866) a následně její synovec Vojtěch Bitzan (1836 – 1898). Oba jsou pohřbeni v Poříčí nad Sázavou na hřbitově u kostela sv. Havla, kde stále ještě stojí jejich pomníky.            

O Bitzanových je také zmínka ve vyprávění o zvoničce na návsi na www.mestecko-nespeky.webnode.cz.

Od Vojtěcha Bitzana koupili mlýn Karel a Emilie Pánkovi, kteří ale sami nemleli, pouze mlýn pronajímali až do roku 1921, a to včetně katru na řezání dřeva, který byl těsně pod mlýnem.

Pánkovi zřídili u mlýna vodní elektrárnu a nad mlýnem u tehdy hlavní silnice na Benešov a dál na Tábor postavili tehdy velice známou hospodu „Na Mlýně“. Podle starých fotografií se nejprve jmanovala U Sokola. Hospodu provozoval Karel Pánek (1867 – 1928) osobně až do svojí smrti, zatímco ve mlýně mlel od roku 1933 až do svojí smrti v roce 1946 nájemce František Šperlink, šikovný a schopný mlynářský sekerník.

Karel a Emilie Pánkovi měli dceru Marii a syna Karla. Karel po smrti svého otce zdědil a převzal hospodu, dcera Marie, provdaná Vainerová, dostala věnem mlýn. Její manžel Ing. Vilém Vainer byl velice podnikavý člověk, který byl po válce starostou Městečka a Nespek. Přestavěl elektrárnu a nechal jí osadit dvěma různými vodními turbínami - jednou Francisovu a druhou Kaplanovu. Osazení dvěma různými turbínami nebylo zvoleno náhodně. Množství vody v Sázavě se v průběhu roku dost zásadně mění a každá z obou jmenovaných turbín má na množství vody svoje specifické nároky a tak běžela vždy jen ta, které průtok vody dostačoval. Tahle sestava byla spuštěna v roce 1947 a udržela se v chodu až do devadesátých let.

V roce 1948 byl mlýn znárodněný, v roce 1953 uzavřený a následně zrušený. Složení a vybavení mlýna bylo demontováno, zničeno a šest vagónů litiny z moderního mlýna odvezeno do šrotu…..

Objekty mlýna od šedesátých let využíval Okresní výkupní podnik už jen k uskladňování obilí. Neslavný to konec velkého, moderního a prosperujícího mlýna na řece Sázavě!

(podle badatele V.Mareše z Poříčí n/Sázavou)